Narcistická porucha osobnosti

Co je narcistická porucha osobnosti

Narcistická porucha osobnosti je dlouhodobý vzorec myšlení, cítění a chování, při kterém člověk má hluboce zakořeněnou potřebu obdivu, přeceňuje vlastní důležitost a má obtíže vcítit se do druhých. Zní to možná jako popis někoho, kdo je prostě „nafoukaný", ale realita je složitější — za tou velkolepou fasádou se většinou skrývá velmi křehké sebevědomí, které se rozbije při sebemenší kritice. Představ si dům s honosnou fasádou, ale uvnitř jsou jen prázdné místnosti — zvenku impozantní, uvnitř nestabilní.

Příznaky

• Přesvědčení o vlastní výjimečnosti — člověk má pocit, že je zvláštní, jedinečný a že ho mohou pochopit jen ti „nejlepší" a nejdůležitější lidé
• Neustálá potřeba obdivu a uznání — bez pochval a pozornosti druhých se dotyčný cítí prázdný nebo neviditelný
• Pocit nároku na privilegia — přesvědčení, že pravidla platí pro ostatní, ale ne pro mě, a že si automaticky zasluhuji zvláštní zacházení
• Nedostatek empatie (schopnosti vcítit se) — obtížné rozpoznání nebo uznání pocitů a potřeb druhých lidí
• Závist a přesvědčení, že ostatní závidí mně — tendence vidět druhé jako konkurenty nebo jako ty, kdo touží po tom, co mám já
• Arrogantní nebo povýšenecké chování — vystupování, které dává okolí najevo jejich „nižší hodnotu"
• Přehnaná reakce na kritiku — i drobná výtka může vyvolat silný hněv, stud nebo totální stažení do sebe (odborně se to nazývá narcistická zranitelnost)
• Využívání ostatních k dosažení vlastních cílů — vztahy jsou vnímány spíše jako prostředek než jako vzájemné pouto

Příčiny

Přesná příčina není zcela objasněna, ale odborníci se shodují, že narcistická porucha osobnosti vzniká kombinací více faktorů. Důležitou roli hraje výchova v dětství — ať už jde o nadměrné rozmazlování a nekritické chválení bez hranic, nebo naopak o citové zanedbávání a nepředvídatelnou lásku, kdy dítě nikdy nevědělo, kdy bude přijato a kdy odmítnuto. Svoji roli hrají také genetické predispozice (vrozené sklony osobnosti) a celkové rodinné prostředí. Mozek si v dětství vytvoří určité vzorce vnímání sebe i druhých — a pokud jsou tyto vzorce narušené, mohou přetrvávat až do dospělosti.

Kdy jít k lékaři

• Když tvoje vztahy — partnerské, přátelské nebo pracovní — opakovaně selhávají a ty nechápeš proč
• Když tě kritika nebo neúspěch doslova paralyzují nebo vyvolávají intenzivní vztek a úzkost
• Když ti blízcí opakovaně říkají, že se nechováš ohleduplně, ale ty to nedokážeš pochopit ani přijmout
• Když se u tebe nebo u blízkého člověka s podobnými rysy objeví deprese, úzkosti nebo myšlenky na sebepoškození — ty jsou u narcistické poruchy poměrně časté a je třeba je řešit
• Když cítíš, že žiješ v neustálém napětí a snaze udržet si obraz dokonalosti, ale uvnitř se cítíš prázdně nebo zoufale

Léčba

Dobrá zpráva je, že léčba existuje a může skutečně pomoci — i když vyžaduje čas a ochotu pracovat na sobě, což bývá právě u tohoto typu poruchy největší výzva. Základem je psychoterapie (léčba rozhovorem), nejčastěji ve formě dlouhodobé hlubinné nebo kognitivně-behaviorální terapie, která pomáhá člověku lépe rozumět svým vzorcům chování a postupně je měnit. Skupinová terapie může přinést cenné zrcadlo ve formě reakcí ostatních lidí. Léky samotné narcistickou poruchu neléčí, mohou ale pomoci při doprovodných potížích, jako je deprese nebo úzkost. Klíčovým krokem je vůbec přijít — a to je u narcistické poruchy nejtěžší část, protože si člověk svůj problém jen obtížně přiznává.

Prevence

• Vyvážená výchova s jasně nastavenými hranicemi — dítě potřebuje cítit bezpodmínečnou lásku, ale také slyšet přiměřené „ne", aby si dokázalo realisticky odhadnout své místo ve světě
• Podpora empatie od dětství — učit děti pojmenovávat emoce své i druhých, protože tato schopnost se musí trénovat jako každá jiná dovednost
• Včasná péče o duševní zdraví u dětí, které prožily trauma nebo nestabilní rodinné prostředí — čím dříve se začne pracovat s narušenými vzorci, tím snazší je jejich změna

Časté otázky o narcistické poruše osobnosti