Aspergerův syndrom
Co je Aspergerův syndrom
Aspergerův syndrom je vývojová odlišnost mozku, která ovlivňuje to, jak člověk vnímá svět kolem sebe, komunikuje s druhými a zpracovává sociální situace. Představ si to tak, jako by ostatní lidé dostali ke svému mozku návod k obsluze sociálních interakcí — a člověk s Aspergerovým syndromem tento návod prostě nedostal, přestože jeho mozek může být v mnoha jiných oblastech mimořádně schopný. Dnes řadíme Aspergerův syndrom pod širší pojem poruchy autistického spektra (zkráceně PAS), přičemž jde o jeho tzv. vysokofunkční formu — to znamená, že inteligence bývá průměrná nebo nadprůměrná a lidé jsou schopni žít samostatný život.
Příznaky
- Obtíže v sociálních situacích — člověk neví, kdy do hovoru vstoupit, špatně čte výrazy tváře druhých nebo nerozumí nepsaným pravidlům konverzace
- Doslovné chápání jazyka — ironie, sarkasmus nebo metafory mohou být matoucí nebo nepochopitelné
- Intenzivní zájem o úzce vymezená témata — například vlaky, historická data nebo programování — do hloubky, která může ostatní překvapit
- Silná potřeba rutiny a řádu — nečekané změny plánu nebo prostředí mohou vyvolat úzkost nebo výrazné rozrušení
- Přecitlivělost nebo naopak nižší citlivost na smyslové podněty — například hluk, silné vůně, textury oblečení nebo jasné světlo mohou být velmi rušivé
- Obtíže s navazováním přátelství — přestože člověk o kontakt zájem má, neví intuitivně, jak na to
- Neobvyklý způsob řeči — příliš formální, přesný nebo monotónní projev, který může působit mechanicky
Příčiny
Přesná příčina Aspergerova syndromu není dodnes zcela objasněna, ale víme, že klíčovou roli hraje genetika — v rodinách s PAS se tento typ odlišnosti mozku vyskytuje výrazně častěji. Nejde tedy o výsledek výchovy, špatného rodičovství ani traumatu. Výzkumy ukazují na rozdíly ve způsobu, jakým jsou v mozku propojeny různé oblasti zodpovědné za sociální porozumění a zpracování emocí. U chlapců je syndrom diagnostikován přibližně čtyřikrát častěji než u dívek, přičemž u dívek bývá odhalení obtížnější — lépe totiž dokážou své obtíže maskovat a napodobovat sociální chování okolí.
Kdy jít k lékaři
- Dítě ve školním věku opakovaně nerozumí sociálním situacím nebo si nedokáže najít kamarády, přestože o to stojí
- Dospělý se dlouhodobě cítí „jiný", vyčerpaný ze sociálních interakcí nebo trpí úzkostmi bez zřejmé příčiny
- Objeví se projevy deprese nebo výrazné výkyvy nálady, které narušují každodenní fungování
- Člověk zažívá opakované pracovní nebo vztahové problémy a neví proč — a dosavadní terapie nepomáhala
- Rodič si u dítěte všimne kombinace výrazného specifického zájmu, obtíží s vrstevníky a přecitlivělosti na smyslové podněty
Léčba
Aspergerův syndrom se nevyléčí — a to není špatná zpráva, protože nejde o nemoc, ale o jiný způsob fungování mozku. Cílem péče je pomoci člověku lépe rozumět sobě samému a zvládat situace, které mu dělají potíže. Nejdůležitější součástí je psychoterapie zaměřená na sociální dovednosti — člověk se naučí vědomě pravidla, která ostatní vstřebávají automaticky. Kognitivně-behaviorální terapie (přístup, který učí měnit způsob myšlení a reakcí) pomáhá zvládat úzkost nebo přetížení. Při výraznějších doprovodných obtížích, jako jsou úzkosti nebo deprese, může lékař zvážit i medikamentózní podporu. Ergoterapie a senzorická integrace zase pomáhají těm, koho trápí přecitlivělost na vjemy. S dobrou podporou mohou lidé s Aspergerovým syndromem vést velmi bohatý a naplněný život.
Prevence
- Časná diagnostika — čím dříve člověk ví, s čím pracuje, tím dříve může získat správnou podporu a předejít zbytečným letům nejistoty a sebeobviňování
- Budování podpůrné sítě — rodina, škola nebo zaměstnavatel informovaní o syndromu dokážou přizpůsobit prostředí tak, aby bylo méně stresující
- Sebepéče a respektování vlastních limitů — pravidelný odpočinek po sociálně náročných situacích snižuje riziko tzv. vyčerpání (burnoutu), který je u lidí s PAS velmi častý
- Vzdělávání okolí — osvěta v rodině nebo ve třídě výrazně snižuje riziko šikany a sociálního vyloučení
Časté otázky o Aspergerově syndromu
Je Aspergerův syndrom totéž co autismus?
Aspergerův syndrom je součástí širší skupiny poruch autistického spektra, ale historicky byl vnímán jako jeho mírnější nebo vysokofunkční forma — bez výrazného opoždění řeči a s průměrnou nebo vyšší inteligencí. Od roku 2013 mezinárodní diagnostické manuály tyto kategorie sloučily pod společný pojem porucha autistického spektra, ale v běžné mluvě se název Aspergerův syndrom stále hojně používá a lidé se s ním identifikují.
Může mít dospělý Aspergerův syndrom, aniž by to celý život věděl?
Ano, a je to překvapivě časté — mnoho lidí se dočká diagnózy až ve třiceti, čtyřiceti nebo i padesáti letech. Celý život mohli mít pocit, že jsou prostě „jiní", příliš citliví nebo sociálně nešikovní, aniž by věděli proč. Pozdní diagnóza bývá pro mnoho lidí paradoxně obrovskou úlevou — konečně dává smysl jejich životní příběh.
Mohou mít lidé s Aspergerovým syndromem normální vztahy a rodinu?
Rozhodně ano — a mnozí je mají. Vztahy mohou vyžadovat více vědomé komunikace a domluvy, ale fungují dobře, pokud obě strany rozumí tomu, jak ten druhý funguje. Partneři a přátelé, kteří syndrom znají a chápou, jsou klíčem k tomu, aby byl vztah pro oba obohacující a ne vyčerpávající.
Disclaimer: Tento článek je informační a není náhradou za lékařský pohovor. Pokud si myslíte, že můžete mít Aspergerův syndrom, navštivte svého lékaře či psychiatra. Autor: MUDr. Michal Podrazil, Ph.D.