Keloidní jizva a hypertrofická jizva po operaci

Co je keloidní jizva a hypertrofická jizva po operaci

Když se rána po operaci hojí, tělo tvoří jizevnatou tkáň — to je normální a zdravé. Někdy ale tělo v té opravě přestřelí a vytvoří příliš mnoho vaziva (pevné bílkovinné tkáně, která drží ránu pohromadě), takže jizva vyroste do tuhnoucího vyvýšeného uzlíku. Hypertrofická jizva zůstane v hranicích původního řezu a časem se může zmenšit, zatímco keloid je výraznější — roste i za okraje původní rány a sám od sebe ustoupit nechce, jako by opravný mechanismus těla nešel vypnout.

Příznaky

• Vyvýšená, tuhá jizva — pacient ji cítí jako hrbolek nebo tuhý provazec pod kůží, který vyčnívá nad okolní povrch
• Svědění jizvy — někdy intenzivní, zejména při hypertrofické jizvě v první fázi hojení
• Pálení nebo citlivost v oblasti jizvy — pocit tepla nebo mírné bolestivosti při dotyku
• Zarudnutí nebo růžovofialové zbarvení — jizva může mít výraznější barvu oproti okolní kůži po mnoho měsíců
• Pocit napnuté kůže — zvláště pokud je jizva v pohyblivé oblasti (koleno, rameno), může omezovat pohyb
• U keloidu: jizva se rozrůstá do stran za hranice původního řezu, i po měsících od operace

Příčiny

Základní příčinou je nadměrná tvorba kolagenu (bílkoviny, ze které se jizvy staví) během hojení. Přesný spouštěč není vždy jasný, ale víme, které faktory riziko zvyšují. Genetická predispozice hraje velkou roli — keloidy se vyskytují v rodinách a jsou výrazně častější u lidí s tmavší kůží. Rizikovějšími místy jsou hrudník, ramena, ušní lalůčky a záda. Přispívá také napětí v jizvě (rána, která je táhána pohybem), infekce rány po operaci, opakované podráždění nebo pozdní hojení. U hypertrofické jizvy je klíčový i způsob, jakým byl operační řez proveden a jak dobře se rána zhojila.

Kdy jít k lékaři

• Jizva se zvětšuje nebo roste i několik týdnů po operaci — zejména pokud přesahuje okraje původního řezu
• Silné svědění nebo bolest, které narušují každodenní život nebo spánek
• Jizva omezuje pohyb v kloubu nebo způsobuje funkční potíže
• Jizva se zarudne, zateplí nebo z ní vytéká tekutina — může jít o infekci
• Máte estetické starosti, které vás psychicky zatěžují — to je plně legitimní důvod k návštěvě dermatologa nebo plastického chirurga
• Jizva nevykazuje žádné zlepšení ani po dvanácti měsících — bez léčby se keloidy samy nevyřeší

Léčba

Dobrou zprávou je, že dnes existuje celá řada účinných možností — žádná sice nezaručí dokonalou jizvu, ale většinou se podaří výrazně zlepšit vzhled i pocity. Nejběžnější první volbou jsou silikonové gely nebo náplasti (silikon změkčuje a zplošťuje jizvu, pokud se používá pravidelně po mnoho týdnů). Dermatolog může aplikovat injekce kortikosteroidů přímo do jizvy — látky, které tlumí nadměrnou tvorbu kolagenu a jizvu zmenší. U odolnějších keloidů se využívá kryoterapie (zmrazení tekutým dusíkem), laserová terapie nebo záření (radioterapie aplikovaná cíleně na jizvu). Chirurgické odstranění keloidu samo o sobě nestačí — bez doplňující léčby se keloid vrátí, proto se vždy kombinuje s injekčním nebo jiným ošetřením. Hypertrofické jizvy reagují na léčbu lépe a snáze než keloidy.

Prevence

• Chraňte hojící se ránu před sluncem minimálně rok — UV záření stimuluje tvorbu pigmentu i kolagenu a zhoršuje vzhled jizvy
• Používejte silikonové gely nebo náplasti od chvíle, kdy je rána zahojená — pravidelné používání po dobu 2–3 měsíců prokazatelně snižuje riziko hypertrofické jizvy
• Nedrhnout a nedrásat ránu zbytečně — opakované podráždění prodlužuje zánět a podporuje nadměrné hojení
• Informujte chirurga před operací, pokud jste v minulosti měli keloidy — může zvolit šetrnější techniku šití nebo preventivní opatření
• Dodržujte pokyny k péči o ránu a vraťte se na kontrolu, pokud se jizva chová neobvykle

Časté otázky o keloidní jizvě a hypertrofické jizvě po operaci