Sebevražedné chování

Co je sebevražedné chování

Sebevražedné chování zahrnuje celé spektrum od myšlenek na to, že by člověk nechtěl žít, přes konkrétní plánování, až po pokus o sebevraždu. Není to slabost ani rozmar — je to signál, že mozek je v takovém přetlaku bolesti, že nedokáže vidět jiné východisko, podobně jako když se pojistka přepálí při přetížení elektrické sítě. Dobrá zpráva je, že tento stav je léčitelný a naprostá většina lidí, kteří krizi přežijí a dostanou pomoc, se ze svého rozhodnutí zpětně raduje.

Příznaky

• Opakované myšlenky na smrt nebo přání „usnout a neprobrat se" — ne jako přání odpočinku, ale jako touha ukončit bolest
• Pocit, že ostatním by bylo lépe bez tebe — tzv. vnímaná přítěž (pocit, že svou existencí druhé zatěžuješ)
• Náhlý klid po dlouhém období agitace nebo deprese — paradoxně může znamenat, že se člověk rozhodl a cítí „úlevu"
• Rozdávání věcí, které jsou ti drahé, uzavírání vztahů nebo loučení bez zjevného důvodu
• Hledání prostředků nebo způsobů — vyhledávání informací na internetu, zajišťování léků nebo jiných prostředků
• Výrazné stažení se od rodiny a přátel, ztráta zájmu o věci, které dříve těšily
• Výroky jako „brzy to skončí", „vy se beze mě obejdete" nebo přímé zmínky o sebevraždě

Příčiny

Sebevražedné myšlenky nevznikají z ničeho nic — téměř vždy jde o souhru více faktorů. Nejčastěji v pozadí stojí deprese (dlouhodobá hluboká smutková nálada s neschopností prožívat radost), bipolární porucha (střídání extrémních nálad), závislost na alkoholu nebo jiných látkách, nebo schizofrenní onemocnění. Roli hrají i životní události — ztráta blízkého, rozchod, finanční krach, šikana nebo trauma. Důležité jsou také biologické faktory: výzkumy ukazují, že u lidí se sebevražednými sklony bývá narušena rovnováha neurotransmiterů v mozku (chemických látek jako serotonin, které regulují náladu). Riziko výrazně zvyšuje dostupnost prostředků, sociální izolace a předchozí pokus o sebevraždu.

Kdy jít k lékaři

• Okamžitě — pokud ty nebo někdo blízký mluví o konkrétním plánu, jak si ublížit
• Ihned — pokud si někdo opatřil prostředky (léky, zbraň) nebo jsou v dosahu
• Bez odkladu — pokud se u tebe nebo blízkého opakují myšlenky na smrt, i kdyby zatím „jen" jako přání neexistovat
• Co nejdříve — pokud po období deprese nebo agitace přijde náhlý, nevysvětlitelný klid
• Vždy — pokud nevíš, zda je situace závažná. Je mnohem lepší jet na pohotovost zbytečně než čekat.

Léčba

Léčba sebevražedného chování je komplexní a vždy přizpůsobená konkrétnímu člověku. Základ tvoří psychoterapie — zejména kognitivně-behaviorální terapie (metoda, která pomáhá rozpoznat a změnit zkreslené myšlenkové vzorce) a dialektická behaviorální terapie (trénink zvládání silných emocí). Souběžně se velmi často nasazuje farmakoterapie (léky na úpravu nálady a neurotransmiterů v mozku), především antidepresiva nebo stabilizátory nálady — konkrétní léky a dávkování vždy určuje psychiatr. V akutní krizi může být nezbytná krátkodobá hospitalizace, která není trestem ani stigmatem, ale bezpečným prostorem pro stabilizaci. Součástí léčby je také práce s rodinou a blízkými, protože podpora okolí patří k nejsilnějším ochranným faktorům.

Prevence

• Mluv o tom otevřeně — zeptat se někoho, zda myslí na sebevraždu, riziko nezvyšuje, naopak přináší úlevu a otevírá dveře k pomoci
• Omez dostupnost prostředků — zamčení léků nebo zbraní doma zachraňuje životy, protože krize jsou přechodné a dostupnost prostředků hraje klíčovou roli
• Pečuj o duševní zdraví průběžně — léčba deprese nebo závislosti v rané fázi je nejúčinnější prevencí krizí
• Udržuj sociální vazby — pravidelný kontakt s blízkými, i jen krátký telefonát, výrazně snižuje pocit izolace a bezvýchodnosti
• Poznej krizové linky — číslo 116 123 (Linka bezpečí pro dospělé) nebo 116 111 (pro děti a mladé) jsou dostupné nonstop a zdarma

Časté otázky o sebevražedném chování

Autor: MUDr. Michal Podrazil, Ph.D. Tento text je pouze informační a nemůže nahradit profesionální lékařskou péči. Pokud si myslíš, že trpíš sebevražednými myšlenkami nebo se nacházíš v krizi, kontaktuj ihned zdravotnickou službu, psychologa či psychiatra. V případě bezprostředního ohrožení života volej záchrannou službu na čísle 155.