V textu je nedokončená poslední věta (oříznutá). Opravím také překlep „trichotilomanií" → „trichotillomanií" v nadpisu FAQ otázky a doplním chybějící část disclaimeru tak, aby věta dávala smysl jako standardní medicínský disclaimer.

Trichotillomanie

Co je trichotillomanie

Trichotillomanie je nutkavé vytrhávání vlastních vlasů, obočí, řas nebo chlupů z jiných částí těla — a to opakovaně, často bez toho, aby si to člověk v danou chvíli vůbec plně uvědomoval. Není to zlozvyk ani lenost, ale skutečná duševní porucha ze skupiny tzv. obsedantně-kompulzivních poruch (tedy stavů, kdy mozek posílá opakující se nutkání, kterým je velmi těžké odolat — podobně jako když člověk pořád musí kontrolovat, jestli zamkl dveře, jen zde se to projevuje jinak). Výsledkem bývají viditelná místa bez vlasů nebo řas, která mohou způsobovat stud a sociální izolaci.

Příznaky

  • Opakované vytrhávání vlasů z hlavy, obočí, řas nebo jiných míst — někdy vědomě, jindy téměř automaticky, například při čtení nebo sledování televize
  • Naléhavé vnitřní napětí těsně před vytržením — pocit, že „musíš to udělat", jinak se nedokážeš uklidnit
  • Úleva nebo dokonce příjemný pocit bezprostředně po vytržení, který ale rychle přechází v pocit viny nebo studu
  • Viditelná ložiska bez vlasů (tzv. alopecie — místa holé kůže), která člověk maskuje šátkem, čepicí nebo make-upem
  • Vyhýbání se situacím, kde by mohlo být vytrhávání vidět — bazén, větrné počasí, intimní vztahy
  • Někdy žvýkání nebo polykání vytrhaných vlasů, což může vést ke komplikacím v trávicím traktu

Příčiny

Přesná příčina trichotillomanie není dosud zcela objasněna, ale víme, že jde o souhru několika faktorů. Roli hraje genetická predispozice — pokud se podobné nutkavé poruchy vyskytují v rodině, riziko je vyšší. Důležitou roli hrají také změny v chemii mozku, konkrétně v přenosu signálů pomocí serotoninu a dopaminu (látek, které regulují náladu a odměňovací systém mozku). Trichotillomanie se často rozvíjí jako způsob, jak zvládat stres, úzkost nebo emoční přetížení — mozek se naučí, že vytrhávání přináší dočasnou úlevu, a tento vzorec se pak opakuje. Nejčastěji se objevuje v dětství nebo adolescenci, ale může postihnout lidi v jakémkoli věku. Spouštěčem bývají náročné životní situace, trauma nebo dlouhodobý stres.

Kdy jít k lékaři

  • Pokud si všimneš, že vytrhávání vlasů nebo řas opakuješ a nedaří se ti přestat, i když chceš
  • Když se na hlavě nebo jiných místech tvoří viditelná holá místa, která tě trápí nebo maskuješ
  • Pokud tě nutkání výrazně narušuje každodenní život, soustředění nebo vztahy s ostatními
  • Když pociťuješ silný stud, vyhýbáš se lidem nebo si připadáš „divný" — to je signál, že potřebuješ podporu, ne odsouzení
  • Jestliže vlasy nebo chlupy polyká dítě nebo dospělý — v takovém případě neodkládej návštěvu, protože hrozí vytvoření tzv. trichobezoáru (klubko vlasů v žaludku), které může být nebezpečné

Léčba

Dobrá zpráva je, že trichotillomanie se léčit dá a mnoha lidem se podaří nutkání dostat pod kontrolu. Nejúčinnější metodou je kognitivně-behaviorální terapie (KBT) — druh psychoterapie, kde se učíš rozpoznat situace, které vytrhávání spouštějí, a nahradit ho jiným chováním. Konkrétní technikou je tzv. habit reversal training (trénink náhrady návyku), při kterém nacvičuješ alternativní reakce na nutkání — například sevření ruky v pěst nebo uchopení předmětu. V některých případech lékař doporučí i léky ze skupiny antidepresiv nebo jiných přípravků regulujících mozkovou chemii, ale vždy v kombinaci s terapií. Podpůrné skupiny a edukace rodiny také výrazně přispívají k úspěchu léčby.

Prevence

  • Nauč se rozpoznávat své spouštěče stresu a pracuj s nimi — čím dříve zachytíš napětí, tím lépe mu dokážeš čelit bez nutnosti vytrhávat
  • Drž ruce zaneprázdněné — mačkání antistresového míčku, pletení nebo kresba v momentech napětí pomáhá přesměrovat nutkání
  • Vyhledej odbornou pomoc co nejdříve — čím kratší je doba trvání obtíží, tím lépe terapie funguje
  • Otevřeně mluv s blízkými — pochopení a podpora okolí snižuje stud a izolaci, které poruchu zhoršují
  • Zaměř se na celkové snižování stresu — pravidelný spánek, pohyb a relaxační techniky posilují odolnost mozku vůči nutkavým impulsům

Časté otázky o trichotillomanii

Může mi vlasy znovu narůst, když přestanu vytrhávat?

Ve většině případů ano — vlasové folikuly (drobné váčky v kůži, ze kterých vlasy vyrůstají) zůstávají funkční, pokud nebyly poškozeny příliš dlouhodobým a intenzivním vytrhováním. Po ukončení vytrhávání vlasy obvykle začnou znovu růst během několika týdnů až měsíců. Pokud vytrhávání trvalo roky, může být obnova pomalejší nebo částečná — proto se vyplatí vyhledat pomoc co nejdříve.

Je trichotillomanie totéž co obsedantně-kompulzivní porucha (OCD)?

Jsou to příbuzné, ale odlišné diagnózy. Trichotillomanie patří do stejné skupiny poruch jako OCD, sdílí s ní nutkavý charakter chování, ale má svá specifika — vytrhávání bývá spojeno s pocitem úlevy a někdy s automatickým, téměř podvědomým chováním, zatímco u OCD jde spíše o snahu neutralizovat úzkost rituály. Proto léčba není úplně totožná a správné rozlišení dělá psychiatr nebo psycholog.

Může trichotillomanií trpět i malé dítě?

Ano, trichotillomanie se může objevit již u dětí předškolního věku, kde má ale často mírnější průběh a někdy odezní sama. U starších dětí a dospívajících je naopak důležité nezlehčovat projevy a co nejdříve vyhledat odborníka, protože bez léčby má tendenci přetrvávat. Rodiče by se měli vyvarovat trestání nebo výčitek — dítě si chování nevybírá, a stud situaci jen zhorší.

Autor: MUDr. Michal Podrazil, Ph.D.
Disclaimer: Tento článek je určen pouze pro informační účely a nenahrazuje odbornou lékařskou péči. Vždy se poraďte se svým lékařem nebo jiným kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem.

Autor: MUDr. Michal Podrazil, Ph.D.

Odborný recenzent: MUDr. Petr Podrazil, internista

Naposledy aktualizováno: 27.04.2026

Zdroje: WHO, PubMed, SÚKL, UpToDate

Informace na této stránce mají pouze vzdělávací charakter a nenahrazují odbornou lékařskou péči. Některé informace nemusí být aktuální nebo se mohou lišit od nejnovějších doporučení. Vždy se poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem.