Imipenem

Co je to za lék

Imipenem patří do skupiny karbapenemů — to jsou antibiotika, která lékaři nasazují tehdy, když je situace vážná a běžnější antibiotika nestačí. Pokud si představíte, že bakterie jsou útočníci s pevnou hradební zdí kolem sebe, pak imipenem funguje jako ženijní jednotka, která tuto zeď rozboří přímo zevnitř. Technicky řečeno: ničí buněčnou stěnu bakterií, bez níž bakterie nedokáže přežít a rozpadá se. Aby byl lék co nejúčinnější a nezničila ho enzymatická obrana těla, podává se spolu s látkou zvanou cilastatin — ta chrání imipenem před tím, aby ho ledviny příliš rychle odbouraly, a zároveň ho chrání před enzymem v ledvinách, který by ho rozkládal dřív, než stihne zafungovat. Proto se přípravek nejčastěji jmenuje imipenem/cilastatin. Jde o lék rezervovaný pro nemocniční prostředí — nepodává se jako tableta doma, ale výhradně nitrožilně (přímo do žíly) nebo intramuskulárně (do svalu) v nemocnici.

Na co se používá

• Těžké infekce dutiny břišní — například zánět pobřišnice nebo komplikované infekce žlučových cest, kde běžná antibiotika nestačí.
• Závažné infekce močových cest — zejména tehdy, když jsou způsobeny bakteriemi odolnými vůči standardní léčbě.
• Zápal plic získaný v nemocnici — takzvané nozokomiální pneumonie, které bývají způsobeny odolnějšími bakteriemi než běžný zápal plic.
• Infekce kůže, svalů a kostí — hluboké a komplikované infekce, kde hrozí šíření do celého těla.
• Sepse (otrava krve) — život ohrožující stav, kdy bakterie pronikly do krevního oběhu a tělo reaguje celkovou krizí.
• Infekce u oslabených pacientů — například u lidí po chemoterapii nebo po transplantaci, jejichž imunitní systém (obranný systém těla) nefunguje naplno.

Jak se užívá

Imipenem se podává výhradně v nemocnici, a to nitrožilní infuzí — tedy pomalým vpravením do žíly přes kanylu (tenkou hadičku zavedenou do žíly). O dávkování, frekvenci podání i délce léčby rozhoduje výhradně lékař na základě typu infekce, závažnosti stavu a funkce ledvin. Délka léčby se obvykle pohybuje od několika dní po dva týdny, vždy ale platí: léčbu nelze svévolně přerušit, ani když se začnete cítit lépe — nedokončená antibiotická léčba je jedním z hlavních důvodů, proč bakterie získávají odolnost vůči lékům.

Vždy postupujte podle příbalového letáku nebo doporučení lékaře a lékárníka.

Nežádoucí účinky

• Nevolnost a zvracení — patří k nejčastějším obtížím, zažívá je přibližně každý desátý pacient. Ustupují obvykle samy, případně po zpomalení infuze.
• Průjem — střeva jsou na antibiotika citlivá, protože lék ničí nejen škodlivé, ale i prospěšné bakterie v trávicím traktu. Pokud je průjem silný nebo trvá déle, informujte lékaře.
• Reakce v místě vpichu — zarudnutí, bolest nebo podráždění kolem kanyly jsou relativně běžné a většinou mírné.
• Křeče (záchvaty) — méně časté, ale důležité upozornění: u pacientů s onemocněním mozku nebo s poruchou ledvin je toto riziko vyšší. Lékař proto vždy zvažuje toto riziko před nasazením léku.
• Alergická reakce — může se projevit vyrážkou, svěděním nebo v závažných případech otokem a dušností. Okamžitě informujte zdravotnický personál.
• Změny v krevních testech — může dojít k přechodnému zvýšení jaterních enzymů (látek, které ukazují, jak fungují játra). Lékaři proto při léčbě sledují krevní parametry.

Nejdůležitější interakce

• Ganciklovir (lék proti virovým infekcím) — kombinace s imipenemem výrazně zvyšuje riziko křečí, proto se tato kombinace obvykle nepoužívá.
• Kyselina valproová (lék proti epilepsii a záchvatům) — imipenem může snížit její hladinu v krvi až na neúčinné množství, čímž hrozí nekontrolované záchvaty. Tato kombinace je považována za velmi rizikovou.
• Cyklosporin (lék potlačující imunitní systém, například po transplantaci) — může dojít ke zvýšení jeho hladiny a tím ke zvýšení nežádoucích účinků na ledviny.
• Jiná antibiotika působící na ledviny — souběžné podávání více léků zatěžujících ledviny (například aminoglykosidy) vyžaduje pečlivé sledování jejich funkce.

Časté otázky o Imipenemet