Gaming disorder (závislost na videohrách)

Co je Gaming disorder (závislost na videohrách)

Gaming disorder je stav, kdy hraní videoher přestane být koníčkem a stane se něčím, co člověk nedokáže ovládat — podobně jako u závislosti na alkoholu nebo hazardu. Mozek si na hry „zvykne" tak, že při hraní uvolňuje velké množství dopaminu (látky, která nám přináší pocit odměny a potěšení), a postupně potřebuje čím dál více času u obrazovky, aby dosáhl stejného pocitu. Světová zdravotnická organizace (WHO) tuto diagnózu oficiálně zařadila do Mezinárodní klasifikace nemocí v roce 2019, takže nejde o výmysl nebo přehnanou reakci rodičů — je to skutečný zdravotní problém, který si zaslouží pozornost a pomoc.

Příznaky

• Nedokážeš přestat hrát ani tehdy, když si předem řekneš, že skončíš za hodinu — čas u hry se opakovaně protahuje bez toho, abys to záměrně plánoval.
• Hraní má přednost před vším ostatním — jídlem, spánkem, školou, prací nebo setkáváním s přáteli a rodinou.
• Bez her jsi podrážděný, neklidný nebo úzkostný (to jsou projevy tzv. odvykacích příznaků, tedy reakce mozku na chybějící dopaminový podnět).
• Opakovaně se pokoušíš omezit hraní, ale bez úspěchu — a přitom sám cítíš, že je to problém.
• Lžeš blízkým o tom, kolik času hrám strávíš, nebo hry skrýváš.
• Zanedbáváš hygienu, jíš nepravidelně nebo spíš jen pár hodin denně kvůli hraní.
• Cítíš se dobře jedině ve hře — v reálném životě tě nic nebo skoro nic nebaví (to se nazývá anhedonie, tedy ztráta schopnosti radovat se z běžných věcí).

Příčiny

Hry jsou záměrně navržené tak, aby byly co nejpoutavější — systémy odměn, sociální tlak ostatních hráčů, nekonečné výzvy a pocit úspěchu tvoří silnou kombinaci, které mozek jen těžko odolá. Větší riziko mají lidé s úzkostí nebo depresí, kteří ve virtuálním světě hledají únik od problémů v tom reálném. Svou roli hraje i osamělost, nízké sebevědomí, problémy v rodině nebo ve škole a nedostatek jiných koníčků. U dětí a dospívajících je riziko vyšší, protože jejich mozek (zejména část zodpovědná za sebeovládání — prefrontální kůra) ještě není plně vyvinutý.

Kdy jít k lékaři

• Hraní trvá přes 8–10 hodin denně a tento vzorec trvá déle než několik týdnů.
• Dítě nebo dospívající odmítá jít do školy, nekomunikuje s rodinou a veškerý čas tráví u hry.
• Při odebrání telefonu nebo počítače dochází k výbuchům vzteku, agresivnímu chování nebo výhrůžkám.
• Ty sám nebo tvůj blízký projevuje příznaky deprese, úzkosti nebo dokonce myšlenky na sebepoškození.
• Ani přes opakované vlastní snahy se hraní nedaří omezit a způsobuje problémy v práci, škole nebo vztazích.

Léčba

Dobrá zpráva je, že gaming disorder se léčit dá a výsledky jsou při správné péči velmi dobré. Základem je kognitivně-behaviorální terapie (KBT) — to je způsob práce s psychologem, při kterém se učíš rozpoznávat, co tě ke hraní žene, a nacházet zdravější způsoby, jak se vyrovnat se stresem nebo nudou. Důležitá je i rodinná terapie, zvláště u dětí a mladistvých — blízcí jsou součástí řešení, ne jen přihlížející. V některých případech, například když gaming disorder provází deprese nebo úzkost, může lékař doporučit i medikamentózní podporu (léky). Existují také specializovaná centra a svépomocné skupiny, kde se setkáš s lidmi, kteří prochází stejnou situací.

Prevence

• Nastav si pevné časové limity na hraní — mozek potřebuje jasná pravidla, jinak hranici sám nepozná.
• Zaplň svůj čas jinými aktivitami (sport, setkávání s přáteli, kreativní koníčky) — čím méně „prázdného" času, tím menší lákadlo hry představují.
• Drž telefon a konzoli mimo ložnici — kvalitní spánek je jeden z nejsilnějších protektivních faktorů pro duševní zdraví.
• Pokud jsi rodič, sleduj obsah her a hraj si s dítětem — společné hraní s limity je mnohem zdravější než úplný zákaz.
• Mluv otevřeně o tom, jak se cítíš — problémy, které hledají únik ve hře, se nevyřeší samy od sebe.

Časté otázky o Gaming disorder (závislost na videohrách)