Dekompresní nemoc I. typ (bolest kloubů — bends)
Co je dekompresní nemoc I. typ (bolest kloubů — bends)
Dekompresní nemoc vzniká, když se potápěč vynoří příliš rychle a dusík rozpuštěný v krvi a tkáních nestihne z těla přirozeně odejít — místo toho tvoří bublinky, podobně jako když prudce otevřeš láhev sodovky a uvolní se v ní bubliny. U prvního typu tyto bublinky vznikají hlavně v okolí kloubů, šlach a svalů a způsobují charakteristickou bolest, která dostala lidový název "bends" (z anglického "ohýbat") — potápěči totiž bolestí reflexně ohýbali postižené končetiny. Dobrou zprávou je, že tento typ je méně závažný než druhý, a při správné léčbě se naprostá většina lidí plně uzdraví.
Příznaky
- Tupá, hlodavá nebo pulzující bolest kloubů — nejčastěji ramen, loktů, kolen nebo kotníků — která se objevuje typicky do 6 hodin po vynoření a sama od sebe neustupuje
- Pocit napětí nebo tlaku uvnitř kloubu, jako by byl nafouknutý zevnitř, ale bez viditelného otoku
- Bolest se zhoršuje při pohybu, ale paradoxně bývá přítomná i v klidu
- Únava a celková slabost, která nepochází z fyzické námahy při potápění
- Svědění kůže nebo vyrážka připomínající kopřivku (tzv. cutis marmorata — mramorování kůže) — kůže může vypadat skvrnitě, načervenale nebo nafialovělé
- Pocit mravenčení nebo mírného brnění v okolí postižených kloubů
Příčiny
Pod vodou dýcháš vzduch pod vyšším tlakem, takže tvoje tělo vstřebává více dusíku — představ si to jako houbu, která se postupně nasákne vodou. Když se vynořuješ, tlak klesá a dusík musí tělo pomalu "odvzdušnit" do plic. Pokud se však vynořuješ příliš rychle (nedodržíš takzvané dekompresní zastávky — pauzy v určité hloubce, které tělu dají čas), dusík nestihne odejít bezpečně a tvoří bublinky v tkáních. Riziko zvyšuje únava, dehydratace (nedostatek tekutin v těle), chlad, opakované ponory ve stejný den, obezita, věk nad 40 let a létání letadlem brzy po potápění — v letadle je totiž tlak vzduchu nižší, což stav dále zhoršuje.
Kdy jít k lékaři
- Okamžitě — ihned po vynoření, pokud se objeví jakákoliv bolest kloubů, vyrážka nebo únava po potápění: nikdy nečekej, zda "to přejde samo"
- Bezodkladně vyhledej nejbližší hyperbarické centrum (pracoviště s tlakovými komorami) nebo zavolej záchrannou službu — čas hraje zásadní roli
- Pokud se k bolesti kloubů přidají příznaky jako dušnost, bolest na hrudi, ztráta citlivosti, závrať nebo zmatenost — to jsou příznaky závažnějšího druhého typu a jde o stav ohrožující život
- Nikdy nesedej za volant ani nevstupuj znovu do vody — oba kroky mohou stav dramaticky zhoršit
Léčba
Hlavní léčbou dekompresní nemoci je přetlaková (hyperbarická) kyslíková terapie — pacient je umístěn do speciální tlakové komory, kde se tlak postupně zvyšuje. Tím se bublinky dusíku "smáčknou" zpět do roztoku a tělo je může bezpečně vyloučit. Zároveň se podává čistý kyslík, který urychluje očistu organismu. Cestou k hyperbarické komoře je důležité pít hodně vody (rehydratace pomáhá tělu zbavit se dusíku) a dýchat čistý kyslík, pokud je dostupný — každá sada první pomoci pro potápěče by ho měla obsahovat. Léčba je obvykle velmi účinná, zvláště pokud začne brzy po vzniku příznaků.
Prevence
- Dodržuj dekompresní tabulky nebo pokyny počítače pro potápění — vynořuj se pomalu (maximálně 9–10 metrů za minutu) a dělej předepsané zastávky, aby měl dusík čas bezpečně odejít
- Před ponorem a po něm pij dostatek vody — hydratované tělo odvádí dusík efektivněji, jako dobře zavlažená půda, která lépe propouští vodu
- Nelétej letadlem alespoň 12–24 hodin po posledním ponoru — v letadle nižší tlak opět zvyšuje riziko vzniku bublinek
- Vyhni se opakovaným hlubokým ponorům bez dostatečného odpočinku — unavené tělo zpracovává dusík pomaleji
- Nepodceňuj chlad — v chladné vodě se krev stahuje od končetin, což zpomaluje odvod dusíku ze svalů a kloubů
Časté otázky o dekompresní nemoci I. typu (bolest kloubů — bends)
Může dekompresní nemoc vzniknout i po rekreačním šnorchlování nebo jen po hlubokém potápění?
Při šnorchlování, kdy se pohybuješ jen u hladiny a nedýcháš vzduch pod tlakem, dekompresní nemoc prakticky nevznikne. Riziko nastupuje při potápění s přístrojem (přetlakovým vzduchem) — tedy s "akvalungem" — kdy jsi pod hladinou a dýcháš vzduch stlačený na okolní tlak. Hloubka a délka ponoru přitom rozhodují o tom, kolik dusíku tvoje tělo vstřebá.
Jak rychle musím po příznaků vyhledat hyperbarické centrum?
Čím dříve, tím lépe — ideálně do několika hodin od vzniku prvních příznaků. Léčba zahájená do 6 hodin bývá nejúčinnější, ale hyperbarická terapie pomáhá i s delším odstupem, takže nikdy není příliš pozdě ji vyhledat. V Česku fungují hyperbarická centra například ve Fakultní nemocnici v Ostravě nebo v nemocnici Na Homolce v Praze.
Mohu se po prodělané dekompresní nemoci vrátit k potápění?
Ve většině případů ano — po úplném uzdravení a po konzultaci s lékařem se specializací na potápěčskou medicínu. Doporučuje se počkat alespoň několik týdnů a poté absolvovat lékařskou prohlídku způsobilosti. Návrat k potápění je možný, ale je důležité pochopit, co k dekompresní nemoci vedlo, a do budoucna to nedělat znovu.