Dekompresní nemoc II. typ (nervový systém)

Co je dekompresní nemoc II. typu

Představ si, že máš v krvi rozpuštěný vzduch jako bublinky v sodovce — dokud lahev nezatřeseš a neotvíráš ji příliš rychle, všechno je v pořádku. Přesně to se děje při potápění: když vynořuješ příliš rychle, dusík rozpuštěný v krvi se začne uvolňovat jako bubliny, které mohou ucpat cévy a poškodit nervovou tkáň. Dekompresní nemoc II. typu je závažná forma tohoto stavu, při které jsou postiženy mozek nebo mícha, a jde o naléhavý stav, který vyžaduje okamžitou pomoc.

Příznaky

Brnění, mravenčení nebo ztráta citlivosti v rukou, nohou nebo trupu — jako by ti „uspal" celou končetinu
Slabost nebo ochrnutí končetin — nohy nebo ruce přestávají poslouchat
Silná bolest-zad/">bolest zad nebo páteře, která se objeví brzy po vynoření
Problémy s močením nebo stolicí — pocit, že si nedokážeš dojít na toaletu, i když cítíš potřebu
Závrať, pocit roztočení okolí nebo ztráta rovnováhy
Poruchy zraku — rozmazané vidění, dvojité vidění nebo výpadek části zorného pole
Zmatenost, poruchy řeči nebo neschopnost jasně přemýšlet
Ztráta vědomí v nejtěžších případech

Příčiny

Hlavní příčinou je příliš rychlé vynoření z hloubky, při kterém tělo nestihne bezpečně „vypustit" dusík nakumulovaný pod tlakem — podobně jako když otevřeš šumivý nápoj prudce místo pomalu. Riziko roste s větší hloubkou, delší dobou pobytu pod vodou a s vynecháním takzvaných dekompresních zastávek (krátkých přestávek při vynořování, během nichž tělo dusík postupně uvolňuje). Dalšími rizikovými faktory jsou opakované ponory ve stejný den, dehydratace, fyzická námaha bezprostředně po ponoru, letecká doprava krátce po potápění nebo otevřený foramen ovale (drobný přirozený otvor v srdečním septu, který se u části lidí správně nezavře po narození a usnadňuje průnik bublin do oběhu).

Kdy jít k lékaři

Okamžitě po vynoření, jakmile zpozoruješ jakékoli neurologické příznaky — brnění, slabost, závrať nebo zmatenost
Kdykoli máš pocit, že „něco není v pořádku" i přes mírné, zdánlivě banální potíže — každá hodina prodlení zhoršuje prognózu
Vždy pokud se příznaky objeví do 24 hodin po ponoru, i kdyby zpočátku ustoupily — mohou se vrátit silněji
Pokud si nejsi jistý, zda jde o dekompresní nemoc nebo jinou příčinu — nečekej a zavolej záchrannou službu

Léčba

Základem léčby je co nejrychlejší přenos postiženého do hyperbarické komory — speciálního tlakového zařízení, ve kterém je pacient vystaven zvýšenému tlaku čistého kyslíku. Díky tomu se bubliny dusíku v cévách zmenší a postupně se vstřebají, zatímco kyslík pomáhá obnově poškozené nervové tkáně. Čím dříve léčba začne, tím lepší jsou výsledky — ideálně do šesti hodin od prvních příznaků. Před převozem je důležité podávat postiženému co nejvíce kyslíku přes masku, zajistit dostatečný příjem tekutin a zabránit prochladnutí. Počet sezení v hyperbarické komoře závisí na závažnosti stavu a rozhoduje o tom vždy specialista.

Prevence

Vždy dodržuj dekompresní tabulky nebo signály počítače pro potápění — jsou navrženy přesně proto, aby tělo stihlo bezpečně odbourávat dusík
Nevynechávej dekompresní zastávky ani při zdánlivě krátkém ponoru — bubliny se tvoří i při „bezpečných" hloubkách
Pij dostatek vody před ponorem i po něm — dehydratace zvyšuje riziko tvorby bublin
Neleť letadlem dříve než 12–24 hodin po posledním ponoru — v letadle je nižší tlak, který bubliny zvětšuje
Vyhýbej se těžké fyzické námaze bezprostředně po ponoru — pohyb urychluje uvolňování dusíku z tkání
Nech si zkontrolovat foramen ovale, pokud prodělals dekompresní nemoc opakovaně — kardiolog může tento stav odhalit jednoduchým vyšetřením

Časté otázky o dekompresní nemoci II. typu

Mohu se po prodělané dekompresní nemoci vrátit k potápění?

Záleží na tom, jak závažný stav byl a zda se nervová soustava plně zotavila — o tom rozhoduje specialista na hyperbarickou medicínu, ideálně po komplexním neurologickém vyšetření. Mnoho potápěčů se po lehčích formách k potápění vrátí, ale je potřeba zjistit, proč k nemoci vůbec došlo, a příčinu odstranit. Unáhlený návrat do vody bez vyjasnění příčiny může vést k opakování, které bývá závažnější.

Proč příznaky někdy nastoupí až hodiny po vynoření?

Bubliny dusíku se netvoří vždy okamžitě — jejich velikost a lokalizace závisí na mnoha faktorech, včetně aktivity po vynoření a individuální tělesné odezvy. Právě proto příznaky mohou propuknout s odstupem několika hodin, výjimečně i déle. Toto zpoždění bohužel svádí k mylnému dojmu, že je vše v pořádku, a odkládání pomoci v takovém případě zhoršuje výsledek léčby.

Co mám dělat, pokud není v okolí hyperbarická komora?

Ihned volej záchrannou službu a informuj je, že jde o dekompresní nemoc — záchranáři vědí, kde je nejbližší komora a jak zajistit rychlý převoz. Mezitím podávej postiženému kyslík přes masku, pokud ho máš k dispozici, uložte ho do vodorovné polohy a zabraňte prochladnutí. Nikdy nenechávej postiženého znovu ponořit v naději, že se stav zlepší — tento postup je nebezpečný a může situaci výrazně zhoršit.