Posttraumatická stresová porucha (PTSD)

Co je posttraumatická stresová porucha (PTSD)

Představ si, že tvůj mozek funguje jako alarm. Normálně se spustí při skutečném nebezpečí a pak zase ztichne. Po silném traumatickém zážitku se ale tento alarm může zaseknout v poloze „zapnuto" — a tvůj mozek se chová, jako by nebezpečí stále trvalo, i když jsi dávno v bezpečí. Posttraumatická stresová porucha je duševní stav, který vzniká jako reakce na mimořádně silnou nebo opakovanou traumatickou zkušenost a přetrvává déle než měsíc po samotné události.

Příznaky

• Znovuprožívání (flashbacky) — najednou se ti vtrhnou vzpomínky na traumatický zážitek tak živě, jako by se to dělo právě teď; někdy přes den, někdy v podobě nočních můr
• Vyhýbavé chování — záměrně se vyhýbáš místům, lidem, filmům nebo rozhovorům, které ti trauma připomínají, protože spouštějí silnou úzkost
• Přecitlivělost nervového systému — jsi neustále ve střehu, lehce se lekáš, hůř spíš, jsi podrážděný nebo máš výbuchy vzteku bez zjevné příčiny
• Emoční otupělost — cítíš se odpojený od okolního světa a od lidí, které máš rád; radost nebo láska jakoby přestaly dosahovat
• Negativní myšlenky a pocity viny — přesvědčení, že ty sám jsi za trauma zodpovědný, nebo že svět je trvale nebezpečné místo a nikomu nelze věřit
• Tělesné projevy — bušení srdce, pocení, třes nebo nevolnost, kdykoli se přiblížíš k něčemu, co ti trauma připomíná

Příčiny

PTSD nevzniká ze slabosti — vzniká z přetížení. Nejčastějšími spouštěči jsou násilné činy (přepadení, znásilnění), válečné zážitky, vážné dopravní nehody, přírodní katastrofy, ztráta blízkého za dramatických okolností nebo dlouhodobé týrání a zneužívání. Riziko rozvoje PTSD zvyšuje například intenzita a délka traumatu, nedostatek sociální podpory po události, předchozí duševní potíže nebo genetická predispozice (dědičná náchylnost). Zajímavé je, že ne každý, kdo zažije trauma, PTSD dostane — záleží na kombinaci mnoha faktorů, ne na tom, jak jsi „silný".

Kdy jít k lékaři

• Pokud příznaky přetrvávají déle než čtyři týdny po traumatické události a nezlepšují se
• Pokud máš myšlenky na sebepoškozování nebo sebevraždu — v takovém případě vyhledej pomoc ihned, klidně zavolej linku důvěry (116 123)
• Pokud kvůli příznakům nemůžeš chodit do práce, pečovat o rodinu nebo vycházet z domu
• Pokud se začínáš uklidňovat alkoholem nebo jinými látkami — to je důležitý signál, že potřebuješ odbornou pomoc co nejdříve
• Pokud ti okolí říká, že se velmi změnil tvůj charakter nebo chování a ty sám to necítíš

Léčba

Dobrá zpráva je, že PTSD je velmi dobře léčitelná — většina lidí se při správné péči výrazně zlepší nebo se úplně uzdraví. Základem léčby je psychoterapie (léčba rozhovorem a psychologickými technikami). Nejúčinnější jsou metody jako traumaticky zaměřená kognitivně-behaviorální terapie (KBT), která pomáhá mozku postupně „přepsat" reakci na traumatické vzpomínky, a EMDR (desenzibilizace a přepracování pomocí pohybů očí), která pracuje přímo se zpracováním traumatické paměti. Vedle psychoterapie může lékař doporučit i léky — zejména antidepresiva ze skupiny SSRI (léky upravující hladinu serotoninu v mozku), která zmírňují úzkost a zlepšují náladu. Léčba trvá měsíce, ale každý pokrok, i malý, se počítá.

Prevence

• Vyhledej pomoc co nejdříve po traumatu — včasná psychologická podpora (tzv. krizová intervence) může zabránit tomu, aby se akutní stres přeměnil v chronickou PTSD
• Udržuj sociální kontakty — blízcí lidé kolem tebe fungují jako tlumič nárazů pro nervový systém; izolace naopak riziko PTSD zvyšuje
• Mluv o tom, co se stalo — ne proto, abys to znovu prožíval, ale proto, že sdílení pomáhá mozku traumatický zážitek zpracovat a zařadit do minulosti
• Vyhýbej se alkoholu jako „léku na bolest" — krátkodobě sice ztlumí úzkost, ale dlouhodobě zpracování traumatu blokuje a situaci zhoršuje

Časté otázky o posttraumatické stresové poruše (PTSD)

Autor: MUDr. Michal Podrazil, Ph.D.