Ehlers-Danlosův syndrom

Co je Ehlers-Danlosův syndrom

Představ si, že kolagen — bílkovina, která drží tělo pohromadě jako stavební lepidlo — nefunguje tak, jak má. Přesně to se děje u Ehlers-Danlosova syndromu (EDS): jde o skupinu dědičných onemocnění pojivové tkáně, při nichž tělo buď vyrábí kolagen vadné kvality, nebo ho nemá dost. Pojivová tkáň je všude — v kůži, kloubech, cévách, šlachách i vnitřních orgánech — a když nefunguje správně, projevuje se to po celém těle najednou. EDS není jedna nemoc, ale rodina příbuzných stavů s různou závažností, které jsou dohromady vzácnější, ale zdaleka ne tak neznámé, jak si možná myslíš.

Příznaky

  • Hypermobilita kloubů — klouby se ohýbají dál, než by měly, což zní jako superpower, ale ve skutečnosti způsobuje bolest, nestabilitu a časté vykloubení (subluxace) i při naprosto běžných pohybech jako vstávání ze židle
  • Chronická bolest kloubů a svalů — tupá nebo pálivá bolest, která se zhoršuje po námaze a provází člověka každý den
  • Velmi pružná, křehká kůže — kůže se natahuje jako guma, snadno se zraňuje a hojí se pomalu nebo s nehezkými jizvami
  • Snadná tvorba modřinmodřiny se objevují i po lehkém dotyku, bez zjevné příčiny
  • Únava a vyčerpání — trvalá únava, která neodejde ani po dostatečném spánku, je u EDS velmi častá
  • Problémy s trávenímnadýmání, zácpa nebo průjem, protože pojivová tkáň ovlivňuje i střeva
  • U vzácnějšího vaskulárního typu EDS — riziko samovolného prasknutí tepen nebo vnitřních orgánů, což je vážná, život ohrožující komplikace

Příčiny

EDS je z naprosté většiny dědičné onemocnění — přenáší se v genech z rodičů na děti. Jednotlivé typy EDS způsobují mutace (chyby) v různých genech, které mají na starosti výrobu nebo zpracování kolagenu. Nejčastější typ, hypermobilní EDS, je dědičný, ale jeho přesný gen vědci teprve hledají. U ostatních typů jsou mutace již dobře popsány a dají se potvrdit genetickým testem. EDS nelze „získat" špatným životním stylem — s touto genetickou výbavou se prostě narodíš. Rodičům ani sobě proto není třeba nic vyčítat.

Kdy jít k lékaři

  • Opakovaná vykloubení kloubů — zvláště pokud se vracejí bez výrazné příčiny
  • Náhlá silná bolest na hrudi, v břiše nebo zádech — u osob s EDS může jít o prasknutí cévy nebo orgánu a vyžaduje okamžitou lékařskou pomoc
  • Kůže, která se hojí neobvykle pomalu nebo zanechává výrazné jizvy
  • Opakující se bolesti kloubů, které omezují každodenní aktivity
  • Rodinná anamnéza (příbuzní s podobnými příznaky) — genetická konzultace může odhalit diagnózu dřív, než se problémy vystupňují

Léčba

EDS zatím nelze vyléčit, protože geny nedokážeme přepsat — ale dá se velmi dobře zvládat. Léčba je zaměřena na úlevu od příznaků a ochranu kloubů. Fyzioterapie (cvičení pod vedením odborníka) pomáhá zpevnit svaly kolem nestabilních kloubů, čímž je chrání před vykloubením. Ortézy a bandáže poskytují kloubům oporu při náročnějších aktivitách. Na bolest lékaři využívají různé léky — od běžných analgetik (léky proti bolesti) až po specializované přístupy při chronické bolesti. Důležitá je také psychologická podpora, protože žít s chronickou nemocí je náročné nejen fyzicky. U vaskulárního typu EDS jsou klíčové pravidelné zobrazovací kontroly cév (ultrazvuk nebo MR) a opatrnost při chirurgických výkonech.

Prevence

  • Zpevňující cvičení pod vedením fyzioterapeuta — silné svaly fungují jako přirozená ortéza a snižují riziko vykloubení
  • Vyhýbání se nadměrné zátěži kloubů — kontaktní sporty a skoky zatěžují nestabilní klouby, místo toho se hodí plavání nebo jóga
  • Ochrana kůže — slunce a chemické dráždidla zhoršují stav křehké kůže, opatrnost se vyplatí
  • Genetické poradenství při plánování rodiny — pokud víš o EDS v rodině, genetik ti pomůže odhadnout riziko pro budoucí děti a připravit se
  • Pravidelné kontroly u specialisty — včasné odhalení komplikací (zejména u vaskulárního typu) může zachránit život

Časté otázky o Ehlers-Danlosově syndromu

Jsem hodně pohyblivý v kloubech — mám EDS?

Hypermobilita kloubů sama o sobě EDS neznamená — část populace je přirozeně pohyblivější a žije bez jakýchkoliv potíží. O EDS mluvíme tehdy, když hypermobilitě přibývají další příznaky: bolest, vykloubení, únava nebo problémy s kůží. Pokud tě tvoje pohyblivost trápí nebo ji doprovázejí další obtíže, určitě to proberi s lékařem — nejlépe s revmatologem nebo genetikem.

Jaký typ EDS je nejzávažnější?

Vaskulární typ EDS (způsobený mutací v genu COL3A1) je považován za nejzávažnější, protože postihuje stěny cév a vnitřních orgánů — ty pak mohou spontánně prasknout. Naštěstí je tento typ méně častý. Nejrozšířenější je hypermobilní typ, který sice bývá chronicky nepříjemný, ale neohrožuje přímo na životě. Přesný typ vždy určí lékař na základě vyšetření a genetických testů.

Může mít EDS dítě, když ho má jen jeden rodič?

Záleží na typu EDS a způsobu dědičnosti. Nejčastější hypermobilní typ se dědí autozomálně dominantně — to znamená, že stačí, aby ho měl jen jeden rodič, a pravděpodobnost přenosu na dítě je 50 %. U některých vzácnějších typů je nutné zdědit vadný gen od obou rodičů zároveň. Genetický poradce ti přesně vysvětlí rizika ve vaší konkrétní rodinné situaci a pomůže se rozhodnutím.

Autor: MUDr. Michal Podrazil, Ph.D.
Disclaimer: Tento článek je určen pouze pro vzdělávací účely a není náhradou za profesionální lékařský poradenství. Pokud podezříváš EDS nebo máš pochybnosti o své diagnóze, vždy se poraď s kvalifikovaným lékařem.

Autor: MUDr. Michal Podrazil, Ph.D.

Odborný recenzent: MUDr. Petr Podrazil, internista

Naposledy aktualizováno: 27.04.2026

Zdroje: WHO, PubMed, SÚKL, UpToDate

Informace na této stránce mají pouze vzdělávací charakter a nenahrazují odbornou lékařskou péči. Některé informace nemusí být aktuální nebo se mohou lišit od nejnovějších doporučení. Vždy se poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem.